Naším velkým závazkem je poděkovat všem, díky nimž byla naše společná připomínka obětí pandemie vůbec možná. 

Arcibiskupu Graubnerovi i ostatním biskupům České biskupské konference, že měli důvěru v naši výzvu k Minutě ticha a podpořili ji na samém počátku rozhodnutím nechat vyzvánět zvony, spolehli se na to, že zvládneme akci připravit a rozšířit informaci o ní. Děkujeme za důvěru, snad jsme ji naplnili.

Ostatním církvím za to, že přijali všeobecnost naší výzvy a přidali se k ní vyzváněním zvonů, výzvou svým věřícím, dobrým slovem k veřejnosti.

Josefu Středulovi a mnoha dalším odborářům, že přijali výzvu k Minutě ticha jako prosbu k aktivitě, která se týká každého, a tedy koho jiného více, než lidí práce, kteří v současných podmínkách riskují nákazu a pracují s vědomím, že jejich práce je užitečná a potřebná. Každému z nich bychom měli poděkovat zvlášť. 

Rozhlasovým stanicím za to, že se rozhodly podpořit Minutu ticha vstřícnou propagací, vlídným komentováním našeho záměru a informováním o přípravě a průběhu Minuty ticha. Zvláštní dík patří Českému rozhlasu za několikadenní informování o Minutě ticha, jejím významu a souvislostech. Soukromým stanicím patří stejně velký dík, naši prosbu žádná z nich neodmítla. Zvláště děkujeme za posunutí zpráv v pondělní poledne a za důstojné zprostředkování okamžiků piety. Bez účasti rozhlasu by se informace o Minutě ticha nemohla tolik rozšířit. Nikoho z rozhlasového prostředí nejmenujeme, věříme, že každý, každá z nich ví, že nemůžeme vyjmenovat všechny, kteří nám vyšli ochotně vstříc, ale že náš vděk je velký. 

Zpravodajským webům, které podpořily Minutu ticha autorskými komentáři, informacemi, fotografiemi a šířením důvěry v akci, kterou jsme vyvolali. Také za to, že přijali myšlenku, že nejde o naši akci, nýbrž i o jejich akci, o Minutu ticha nás všech. I se zpravodajskými weby byla domluva v naprosté většině vstřícná a velmi pozitivní. Děkujeme za to. 

Velkým televizním stanicím, v tomto případě tedy jmenovitě České televizi, Nově a Primě. I ony rozuměly, že jejich účast a podpora je potřebná a že informace o Minutě ticha z televizní obrazovky jejich diváci potřebují. Zvláště děkujeme za rozhodnutí přerušit v pondělní poledne plánované vysílání a dát prostor společné připomínce zemřelých. I jejich důvěra je pro nás zavazující. 

Děkujeme univerzitám, které se k výzvě Minuty ticha připojily a podpořili ji. Některé z nich to učinily rozhodnutím svých představitelů na samém počátku přípravy, kdy bylo smělé dát nám důvěru, že akci zvládneme připravit. 

Děkujeme městům, obcím a krajům, které se spontánně k akci přidávaly a podpořily ji. Zdůraznili tím, že jim na osudech svých obyvatel záleží. Není třeba je vyjmenovávat, lidé vědí, kde se k výzvě připojili. Věříme, že i tam, kde se formálně nepřipojili, byli ztotožněni s myšlenkou připomínky obětí pandemie. 

Děkujeme Asociaci zdravotnických záchranných služeb České republiky, sdružujících všechny záchranky v naší zemi, že se jejich osádky přidaly k Minutě ticha krátkým zastavením a spuštěním zvukových signálů. Pracovníkům záchranných služeb náleží hlasité a společné poděkování od nás všech, za nezměrné úsilí a nekončící výdrž, s níž trvale zachraňují životy a zdraví všech ohrožených, bez ohledu na to, s jakou zdravotní příčinou je lidé přivolávají. 

Děkujeme mnoha dalším subjektům, občanských sdružením, spolkům, dobrovolnickým skupinám, že Minutu ticha propagovaly a přidaly se k ní. Bez spolků by společnost nemohla plnohodnotně existovat, moc si toho vážíme. Bez dobrovolníků, kteří dávají svůj um, své síly a své zkušenosti ve prospěch druhých, aniž by očekávali peněžní protihodnotu, by si stát s mnoha činnostmi neporadil a potřební by často zůstávaly beznadějně sami! Děkujeme! 

Děkujeme předsedům obou parlamentních komor, že akci podpořili jasným gestem na poslední chvíli, aniž by k tomu byli vyzváni. Jsme rádi, že to učinili jako občané. 

Děkujeme všem jednotlivým lidem, kteří Minutě ticha vyjadřovali podporu, připojovali se k ní a dále ji šířili! Přihlašovali se různými způsoby a jsou mezi nimi velmi různí lidé, ale všichni cítí, že nesmíme nechat zemřelé v zapomenutí a pozůstalé v samotě. 

Při přípravě a konání Minuty ticha by bylo nesprávné vyhýbat se patosu. Teď je pravý čas vést další komunikaci věcně a civilně. Přesto potřebujeme dodat následující slova:

Minuta ticha byla připomínkou našeho lidství. Smutek, soucit a stesk patří k životu a nestyďme se je veřejně vyjadřovat i nadále. Patří k životu více než údaje o penězích, které bylo třeba vydat nebo o které přicházíme s opatřeními v době pandemie. Patří k životu stejně jako další slova, která užíváme pro jiné nejdůležitější city a prožitky našich životů. Budoucnost bude jiná, než aby jen navázala na pandemií přerušenou minulost. K životu, jaký si pamatujeme, se nevrátíme, ale – snad už brzy – nás čekají nové počátky pokojného života, v němž budeme společně muset být natolik moudří, abychom neopakovali staré chyby a nepřipravovali si tak mimoděk další ponuré události, které by se nám opět vymykaly z naší kontroly. Věříme, že to zvládneme. 

Budeme se moc snažit, aby vám tyto stránky nadále byly oporou, místem vzpomínky na ty, kteří odešli a fórem, v němž můžeme vést diskusi o budoucnosti, kterou vyhlížíme. 

Za iniciativu Minuta ticha

Petr Pospíchal se všemi, bez nichž by se věc nemohla podařit:
Anežka Gündogdu, tvůrkyně a hlavní správkyně webu a také facebookové a instagramové stránky, komunikátorka s podporovateli
Magdalena Pospíchalová, plná nápadů a komunikačních dovedností, bez nichž bychom se na začátku nepohli z místa, nyní dobrovolnicky pomáhá pečovat o nemocné
Ivča Beňová, která přináší úsměv a energii, komunikátorka s obcemi a subjekty, které se k výzvě připojily
Monika Zainerová, jejíž uvážlivost a trpělivost nám pomáhají zvládat přemíru úkolů, komunikátorka s obcemi a subjekty, které se k Minutě ticha připojily, editorka textů
Jana Hradilková, která šířila výzvu a pomáhala nám dosahovat k okruhům, které by jistě zůstávaly mimo naši pozornost
Pavel Klenovec, který ochotně připravil bannery a grafiku na náš web a sociální sítě
Pavel Chalupa, který natočil sérii rozhovorů s veřejnými osobnostmi , pomáhal nám řešit některé složité situace a byl k dispozici s cennými radami založenými na svých bohatých zkušenostech
Daniela Retková, která nám pomáhala rozšiřovat prostor pro Minutu ticha a přesvědčovat některé z těch, k nimž bychom obtížně dosáhli sami
René Levínský a Honza Eret, kteří nám dodávali sebedůvěru a podporovali nás v častých videohovorech od začátku a jistě v tom budou pokračovat i nadále, už jim ani nic jiného nezbývá
Rastislav Maďar, který byl nápomocen, když jiné snahy o oslovení některých lidí a okruhů selhávaly
Jan Kašpárek, Martin Holík, Jiří Zlatuška, Anna Šabatová, Tereza a Daniel a někteří další, kteří nám pomohli v podstatných jednotlivostech radou, kontakty, rychlým úsudkem a podporou své autority

Sdílejte výzvu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *